Výstava známého umělce Petra Borečka pod názvem Vizualizace myšlenek zavítá do Národního domu v průběhu červnových dní. V přízemí Národního domu zpřístupněna ke zhlédnutí po celý předprázdninový měsíc a najdete ji také ve virtuální galerii na FB KulturaFM.

„Petr Boreček, narozen 1945, je přátelům umění na Ostravsku známý léta. Jeho stálá expozice artefaktů je přístupná od roku 2019 v Domově seniorů v Bystřici a letos zpřístupnil (po telefonické domluvě) v Oldřichovicích, kde bydlí, venkovní expozici svých soch a objektů,“ prozradil Karel Bogar, který umělce přibližuje i v následujících řádcích.

Do světa sochařského umění vyrazil s náměty na pomezí reality a imaginace, které se časem měnily a nabývaly stylizovanou podobu, přibližují se přes kubizované objekty k současné výrazové škále. Jejími základními prvky jsou koule, kruh – geometrické tvary, později jehlan, které jsou mu v proměnách inspirací k hledání „pravdy, která není závislá na lidské subjektivitě“, což dokládá existence mikro a makrokosmu. Borečkova znalost základních tvarů se opírá o prožitky z mládí, které prožíval na břehu horské řeky na Jesenicku, kde balvany dostávaly své základní poselství, omílány vlnami času. Ve své tvorbě se proto řadu let zabýval volnou tvorbou objektů složených z nalezených přírodních artefaktů.

Borečkův vývoj je také výrazně ovlivněn jeho přístupem ke světu, který naznačil již svými vizionářskými reliéfy. Svět se na člověka vrhá ze všech stran, svými nároky existenčními, devastací mravní, ekologickou. Svět v jeho prožívání je vnímán silně existencionálně a expresivně – bytí je pro něj zápas a hledání smyslu existence.

Na připravené výstavě se pro méně poučené překvapivě objeví jako dvoudomý autor, v čemž se trochu podobá předchozímu umělci Oldřichu Harokovi. Vedle soch je také autorem řady obrazů a v poslední době fotografií. V obou žánrech však vychází ze svých sochařských realizací, které malbou a fotografií dále rozvíjí.

Využívá barevného ohmatávání struktur v prostoru ke zkoumání nových tvarů v kombinaci s mnohotvárností krajiny a někdy i imaginativně vytvořeného prostředí. Postupná kombinace barev, původně tvořící doplňkový prvek obrazu, stává se nositelem složitých symbolů, které rozšiřují poselství sochy na obraze o nový rozměr. Pro autora je modrá – čistota ducha, myšlení, fialová – tajemství, oranžová – vitalita, radost, zelená – země. Jeho fotografická tvorba vlastních sochařských děl je znovu novým způsobem vykládá, objevuje a překvapivě prokližuje divákovi fotografickou řečí. Jde skutečně o mimořádný zážitek!

„Výstavu v Národním domě zaštiťuje již tradičně Pobeskydský spolek přátel výtvarného umění ve Frýdku-Místku, se kterým má umělec dlouholeté přátelské vztahy,“ uzavřel výtvarný kritik Karel Bogar.