Poslední ze série setkání s občany má za sebou městský architekt Ondřej Zdvomka, který jim sliboval konzultaci se svařáčkem, naposledy na téma cyklostezky na Riviéře.  V sadech Bedřicha Smetany u červeného mostu je tentokrát vítal s omluvou, že svařák vzhledem k opatřením podávat nemůže (otázka je, jestli předtím vzhledem k vyhlášce města mohl), ale to nijak neovlivnilo celkový dojem, který ze setkání mohl mít. Vše se odehrálo v rámci citlivé debaty, kde se obě strany poslouchají, ne s arogancí a nesmiřitelnými postoji se stále hlubšími zákopy jako na sociálních sítích. Nicméně potvrdilo se, že místní se cyklostezky na Riviéře bojí.

„Co to je za kravinu, kterou chce zase město vyčnívat. Cyklostezka se má udělat kolem silnic, kde už je dopravní ruch, ne kolem hlavního vstupu do školy a frekventovaného dětského hřiště, navíc přímo u vstupu do baráků, kde je třeba 23 bytů, takže frekvence pohybu osob je tam veliká. Sám jsem cyklista, ale tohle fakt ne. Pochybuji, že by tam pak cyklisté jezdili s rozumem. Nelíbí se mi dělat cyklostezku tam, kde se pohybují ve velkém chodci, děti.  S cedulkou cyklostezka tam budou jezdit úplně bezhlavě a rychle. Cyklostezky mají být tam, kde už je nějaký provoz a kde jsou ostražití všichni. A vy to pak navíc ještě chcete vést kolem obchodu Ještěr, kde jsou různá občerstvení a podobně,“ přišel jeden z obyvatel Riviéry říct svůj pohled, který odrážel většinový názor, který po předchozích článcích zveřejněných na serveru FMSEZNAM rezonoval sociálním sítěmi. „V inkriminovaných místech počítáme na cyklostezce s nízkými plůtky, které by zabraňovaly snadnému střetu, ale hlavně síť cyklostezek musí být co nejhustší, aby se cyklisté co nejvíce rozptýlili,“ vysvětloval městský architekt a nutno říct, že argument oddělení cyklostezky zaujal.

Architekt Ondřej Zdvomka dále smířlivě přibližoval lidem, kdo o čem vlastně ve městě rozhoduje, principy plánování ve městě a jak je dlouhé kolečko od nápadu k hmatatelnému výsledku. Získal i podněty o chybějících nebo nepohodlných lavičkách či nevyhovujících přístřešcích na autobusových zastávkách, kde člověk marně hledá ochranu před deštěm, pokud fouká vítr. „Víme o tom, že tam teče voda, dokonce jsem zkreslil, jak by se to dalo vyřešit, ale nějak se to ztratilo v útrobách magistrátu, takže musím zjistit, kde to skončilo,“ reagoval na konkrétní podnět architekt. Tomu se určitě líbila debata na úrovni s bývalými profesorkami z gymnázia a obecně měl tentokrát štěstí na lidi, kteří chtěli sdělovat své podněty s cílem něco změnit k lepšímu. Dostal tak třeba tip na houpací lavičky na místech se zajímavými výhledy. „Je to všechno fajn, jen musíte vzít v úvahu, že je to jiné, než když si někde chcete dát takovou lavičku vy sami. Když něco takového pořizuje město, je velmi těžké dostát všemu ze zákona, aby vše bylo v pořádku, bezpečné, certifikované a podobně,“ vysvětloval trpělivě architekt, že od nápadu k realizaci může být někdy hodně trnitá cesta.