Zaměstnanci TS chtěli před radnici vysypat tatrovku se solí

ROZHOVOR | Věděl, že mu šlapou po krku a že ho má na špalku, ale protože si byl po skoro devatenácti letech ve vedení městských technických služeb jistý správným nastavením společnosti, prací svou, nejbližších lidí z vedení i svých zaměstnanců, byl Jaromír Kohut, dnes už bývalý předseda představenstva TS a.s., přesvědčený, že vedení města důvod pro jeho odvolání nenajde. To však zdůvodňovat své kroky nepotřebuje, takže se spokojilo s bezdůvodným odvoláním předaným v obálce na vrátnici a jedinou jeho starostí teď je, aby „bylo ticho po pěšině“. Do dnešního dne nic nevysvětlilo znepokojeným občanům ani zaměstnancům. Přitom ti byli připraveni vyrazit před radnici a na protest před ni vysypat tatrovku posypové soli.

Bylo vaše odvolání opravdu tak nečekané?

„Upřímně, byl to pro mě šok, stejně jako pro všechny zaměstnance. Všichni věděli, že je na nás vyvíjen tlak, ale taky to, že za nás mluví výsledky. A vše se hlavně odehrálo v tom nejhorším čase pro firmu, kdy to už vůbec nikdo nečekal.“

Nešťastné načasování?

„Přišlo to v jednom z nejhorších období, co může být. Děláme roční závěrku, připravuje se finanční plán na rok 2022, jsme uprostřed zimy, kdy je v plném proudu jedna z nejrizikovějších činností – zimní údržba. Jsme v čase vyhodnocení strategického plánu za rok 2021, nastavení nových cílů s ohledem na rok 2022, prostě mraky administrativní práce. Vždy se čeká, až se se schválí rozpočet města, v lednu pak nastupuje jednání s jednotlivými odbory města, jaké připravují zakázky, a podle toho se v březnu schvaluje plán na celý rok. Do toho jednáme s úřadem práce za účelem náboru pracovních sil na sezonu, kdy se vše navíc komplikuje tím, že jsou pozastaveny veškeré dotace a nejsou ani lidské zdroje.“

Jak na tu nečekanou zprávu tedy reagovali zaměstnanci?

„No první reakce byla, že vyjedou s tatrovkou před magistrát a že tam vysypou korbu se solí, což jsem jim samozřejmě rozmluvil. Musel jsem krotit dost velké emoce, byly tam u některých i slzy, prostě to nemohli strávit, protože věděli, že firmou žiju a že její osud je teď nejasný. Prostě cítí velkou nejistotu, co bude dál. Všechno máme zaběhané, ale kdyby „byli odejiti“ nebo se rozhodli odejít někteří další klíčoví lidé, tak to může znamenat velký problém. Je toho hodně, co se bere jako samozřejmost, ale ne vše je tak jednoduché. Chodníky ještě i bez nás někdo opraví, ale jestli by třeba nefungovala zeleň, která dnes představuje spoustu odborné práce, tak moc náhradních řešení nevidím. Například já sám jsem měl na starosti i lidské zdroje, takže třeba tuto problematiku tam momentálně nemá kdo řešit. Přitom například úklidové práce jsou za chvíli za dveřmi.“

Takže se zaměstnanci za vás postavili?

„Zaměstnanci jsou sounáležití, osud firmy jim není lhostejný. Ale těší mě, že se mi ozvali i politici napříč politickým spektrem i občané, kteří chápou, že při naší práci nemůže být vše na sto procent, ale že jsme se jim snažili vycházet vstříc. Z dlouhodobých průzkumů spokojenosti, které jsme si dělali, vyplývalo, že dosahujeme vytýčené spokojenosti u tří čtvrtin respondentů. Vyjma problematiky parkovišť, kterou neumíme ovlivnit, všechny ostatní oblasti se této hranici blížily nebo ji vysoce překračovaly. Úklid ve městě měl dokonce 90 % a to určitě není žádná samozřejmost.“

To jste od těch zaměstnanců trochu utekl.

„Ano i ne. Zaměstnanci dobře vědí, že spokojenost občanů je jejich vizitkou. Byli jsme na společné lodi, kterou jsme směřovali za úspěchem v podobě dobře odváděné práce pro potřeby občanů tohoto města. To jsem jim všem napsal i krátkým osobním sdělením, když mé působení v této společnosti skončilo prakticky z minuty na minutu a neměl jsem možnost se s nimi důstojně rozloučit a poděkovat jim. Napsal jsem jim, že technické služby stojí na pevných základech, které jsou vytvořeny z jejich práce, takže je tato městská společnost potřebuje, i když bude její vedení v jiném složení.“

Mluvil jste o šoku z načasování, ale že po převratu na radnici jste pozici jistou neměl, bylo zřejmé, ne?

„To ano. Leccos naznačily valné hromady městských společností v květnu, kdy všechny měly hladký průběh, ale my jsme byli podrobeni doslova křížovému výslechu, a dokonce ve dvou termínech 11. a 25. května, což není normální. Bylo jasné, že jsme předmětem zájmu, ale nikoliv toho nováčkovského, kdy se noví lidé snaží zorientovat v tom, jak se věci mají, což samozřejmě nelze nikomu mít za zlé. Neschválili nám ale zprávu představenstva o podnikatelské činnosti za rok 2020, i když byla ověřena účetním auditorem, což byl pro nás velký vykřičník, že se s námi bude jednat nestandardním způsobem. Od června jsme pak byli pod mimořádným drobnohledem dozorčí rady a zvýšená kontrolní činnost probíhala v mnoha oblastech. Kdyby něco našli, věřím, že to rádi zveřejní, ale vše jsme si obhájili, takže muselo přijít toto mé odvolání bez důvodu.“

To se skutečně nikdo z města neobtěžoval vám k tomu něco říct do očí?

„Ne. Sice mě den poté požádal primátor Korč o schůzku, ale po sekundě jeho formálního poděkování za odvedenou práci jsem pochopil, že hlavní jeho starostí je, aby se mé odvolání dále nemedializovalo. K tomu se vymlouval na koaliční rozhodování a koaliční partnery, takže jsem odcházel ještě roztrpčenější, než jsem přišel.“

Takhle hořký konec jste si jistě po těch letech nepředstavoval…

„Chápu, že nikdo nemá nic na doživotí a každý je svým způsobem nahraditelný, ale tento nedůstojný způsob se skutečně těžko vstřebává. Hlavně proto, že všechno mohlo proběhnout korektně, po domluvě, s nějakým časovým horizontem, který by dal prostor pro zajištění další kontinuity společnosti. Teď se další vývoj nedá moc odhadovat, když vidím, jak špatně vedení města komunikuje, mezi sebou, na jednotlivých odborech, ne to bože napříč odbory.

Jedinou osobní úlevu cítím v tom, že se svou profesionální deformací vyjdu z baráku, je sníh a mráz, ale uvědomím si, že už nemusím nikam volat a ujišťovat se, že nikde není žádný problém. Toto už prakticky nemusím řešit.“

(Fotografie jsou archivní.)