Frýdecko-místecký olympionik Přemysl Kubala, který je tváří IVVA – Mezinárodní veteránské volejbalové asociace, vyrazil počátkem října na kvůli koronaviru dvakrát odložený European Veteran Volleyball Championship. Dějištěm byla tentokrát Mallorca, přístav Alcudia, kde se na jedné pláži našly ideální podmínky jak pro v pořadí již 4. halový šampionát, tak i pro premiérový turnaj v plážovém volejbale.

Obojí pořádá IVVA s cílem sjednotit pod heslem „Age is no handicap“ volejbalové veterány z celého světa, volejbalové nadšence, amatéry i bývalé profesionály, a umožnit jim vyzkoušet si své dovednosti na mezinárodní úrovni. Přemysl Kubala se rozhodl při této příležitosti vrátit „ke kořenům“ a přizval si do týmu další spoluhráče z Frýdku-Místku, s nimiž v dorosteneckém věku začínal – Petra Pavelku a Ivo Samiece. Ti se zapojili do tréninků Kubalovy akademie a postupně vylepšovali svou výkonnost a především na písku tolik potřebnou fyzickou kondici, zvlášť když věděli, že jsou na konci věkové kategorie 40–49 let, tudíž budou nastupovat i proti mnohem mladším borcům. Na turnaj však odjížděli především prodloužit si léto a užít si celý pobyt v dobré partě i se svými nejbližšími, což nejlépe vystihovalo filozofii, kterou razí pořadatelé. Do ambic „prostě si zahrát“ ale nemilosrdně zasáhl osud, když den před turnajem zcela náhodou Přemysl Kubala potkal na pláži Paula Lacigu, hráče českého původu, který sbíral ty největší plážové vavříny za Švýcarsko (dvojnásobný stříbrný medailista z MS, 3x mistr Evropy). Protože Ivo Samiec nebyl zdravotně fit, nabídl Přemysl Kubala Paulovi, který zde byl na rodinné dovolené, aby ji vyplnil i sportem. Rázem byl v týmu další olympionik, byť už věkem patřil o kategorii výš, a bylo jasné, že už trojice pod hlavičkou IVVA (hrálo se v párech, ale s možností střídání vždy po sedmi výměnách) může myslet hodně vysoko.

Dokázal to hned první den, kdy se deset účastníků ve dvou základních skupinách po vzájemných zápasech rozřadilo do kategorií Gold a Silver a v nich den následující pokračovali v boji o medaile. Češi si se svými soupeři dokázali poradit, do tří zápasů naskakoval i Petr Pavelka, ale když přišlo na střet s ukrajinským párem, suverénním vítězem druhé základní skupiny, nastoupil dokonce na celý zápas, aby Paul Laciga pošetřil síly na semifinále a Ukrajinci nemohli své největší soupeře „načíst“. Přemysl Kubala naordinoval taktiku útoku „na druhou“, a protože Petr Pavelka zvládl duel solidně odpřihrávat a nestandardní hra dělala Ukrajincům značné potíže, byl z toho vyrovnaný duel s lichotivým výsledkem 17:21. Přes jeden z polských párů pak v semifinále duo Kubala-Laciga postoupilo do finále znovu proti Ukrajincům, které bylo na programu jako vyvrcholení turnaje v posledním dni.

A zakončení to bylo jaksepatří. Všechny ostatní kategorie ženské i mužské části turnaje už znaly své vítěze, na pláži nechyběli i účastníci šestkového volejbalu, takže kulisa okolo tří set velmi dobře se bavících diváků udělala své. Viděli, co chtěli – vyrovnaný boj s nejtěsnějším výsledkem v tiebreaku, s množstvím až spektakulárních výměn a atraktivním srovnáním zkušenosti a někdejšího umu nejvyšší světové úrovně s mnohem mladšími svalovými vlákny a věkem méně limitujícími sportovními parametry. Publikum za to aktéry odměňovalo parádní atmosférou, včetně mexických vln a spontánních valčíků v timech, a přineslo důkaz ke slovům další celebrity šampionátu Rafaela Pascuala, nejlepšího španělského volejbalisty všech dob, podle kterého turnaj potvrdil nejen to, že „věk není handicap“, ale že pro mnoho lidí je volejbal srdeční záležitostí na celý život a že volejbalové společenství se umí skvěle bavit.