Do očkovacího centra frýdecké nemocnice, zřízeného ve spolupráci s městem v Národním domě, přicházejí stále mladší ročníky, a tak si vše mohla doslova na vlastní kůži vyzkoušet už i moje maličkost. Mohu potvrdit, že vše jde jak po drátkách, ale nějaké to výjimečné zkratování reportér vždycky nějak vyhmátne.

To jako jeden z mála přijdete již s předvyplněným vakcinačním protokolem (většina si jej vyplňuje na místě v části vyhrazené pro administrativu), v interaktivním formuláři si ze tří variant zvolíte vakcínu PFIZER, ale přesto vám do ručky dají lísteček s nápisem MODERNA. Ne, není to chyba, zrovna ve váš termín se prostě očkuje touto vakcínou (pravděpodobnost asi 5 %) a alternativa v tento den neexistuje. To vnímáte o to hůř, když personál u vrchní sestry poptává další PFIZER z lednice. „Ano, máme, ale pro ty, co jsou tu už pro druhou dávku a měli PFIZER v první. Ale nebojte se, já mám PFIZER a moje matka MODERNU. A té bych nic špatného píchnout nedala,“ chlácholí vás sestra jako všechny, kteří vakcíny srovnávají. V průvodci, který je tu lidem k dispozici, se navíc dočtete, že obě vakcíny jsou rovnocenné, bezpečné, s podobnými vedlejšími účinky a účinností i stejným časovým odstupem pro druhou dávku. V mém případě se druhý termín točí kolem začátku prázdnin, což mají sestřičky při zavádění do systému konzultovat, abyste si třeba nezkomplikovali nástup na dovolenou. Termín lze uspíšit maximálně o čtyři dny (očkuje se 38.–42. den), ale v mém případě mi to sestřička samozřejmě opomněla nabídnout. S termíny je to u očkování vůbec zajímavé. Jak už jsme si v době covidové zvykli – co platí dnes, nemusí platit zítra, a tak se vám může stát to, že i když se s manželkou registrujete prakticky ve stejný čas hned po sobě, sms s výzvou k registraci k volným termínům jí přijde o den později (chápu – je o jednu věkovou kategorii níž), k první vakcíně se dostane tři dny po vás, ale na druhou jde paradoxně nakonec o den dříve.

Samotné očkování je v pohodě, na jehlu po zkušenosti z dětství, kdy jsem zíral na svůj odběr z krve, zabylo mi mdlo a matka toho využila k tomu, že jsem dva roky hrál šachy místo fotbalu, nekoukám, a tak jsem ani nevěděl, že už jsem injekci dostal. Tak jemné sestřičky jsou. A důrazně bych všem chlapům doporučoval podobný postup, protože i tady jich podle personálu pár masochisticky zíralo na jehlu a pak zkolabovalo. Žádný incident s nepříznivou reakcí přímo na vakcínu zaznamenán v očkovacím centru nebyl. Já osobně jsem žádné vedlejší účinky nepociťoval, pouze zatuhlé rameno. Nakonec bych vše hodnotil skoro jako kulturní zážitek, jako když jdete na film, o kterém všechny autority tvrdí, že ho „musíte vidět“, a vy ho po nějakých recenzích zkouknete, abyste ve společnosti mohl normálně fungovat. Zajděte si na něj taky…

V Národním domě bude očkovací centrum v této podobě maximálně do konce prázdnin. Pak by mělo ustoupit klasické kultuře.